HLASUJTE !!

Hledáme nejvíce kreativní záložníky přeboru. Hlasujte v anketě Deníku.

Hlasovat můžete do rána pondělí 27. dubna, kdy bude zveřejněna přednominace útočníků.

1. Petr Čalkovský (Ždírec n. D.)
Mozek ždírecké hry, pamětník všech jeho čtyř titulů je symbolem dlouhověkosti, oddanosti a skvělých fotbalových dovedností.

2. Tomáš Jeřábek (Žirovnice, Pelhřimov, Humpolec)
Neviditelný pracant plnící ve středu hřiště nevděčnou úlohu zametače. Ač postavou malý, šlo o tvrďáka, který si rozhodně nebral servítky.

3. Radek Čihák (Humpolec, Pelhřimov)
Rychlonohý produktivní křídelník byl jednou z nejvýraznějších a nejznámějších postav v soutěži. Byl jedním ze stěžejních hráčů postupové sezony v Pelhřimově.

4. Tomáš Novotný (Hartvíkovice, Jaroměřice)
Tvůrce a neúnavný motor hartvíkovické hry s velkým fyzickým fondem. Krajský přebor si pak ještě zahrál v dresu Jaroměřic, kde rovněž vynikal.

5. Martin Moravec (Pelhřimov, Žirovnice)
Konstruktivní a také produktivní stedopolař, po postupu do divize s Pelhřimovem ještě v přeboru zářil v dresu Žirovnice.

6. Tomáš Krejča (Jemnicko)
Špílmachr, který je symbolem jemnické éry v krajském přeboru. Vynikal přehledem, rozehrávkou i důležitými góly.

7. Milan Špendlíček (Sapeli Polná)
Špílmachr, srdcař a lídr mužstva ze Stáje, který góly připravoval i střílel. Výhodou byla také jeho univerzálnost.

8. Roman Provazník (H. Brod)
Ofenzivní křídelník byl tradiční gólovou hrozbou Havlíčkova Brodu. Ač oba triumfy Slovanu od sebe dělí sedm let, v obou případech byl nejlepším týmovým střelcem.

9. Lukáš Michal (Vrchovina)
Do Vrchoviny se vrátil zocelený ligou z Blšan, Kladna a Dukly Praha, postupně se stal tvůrcem hry, který svůj tým dovedl nejen do divize, ale později i do třetí ligy, kde stále hraje prim.

10. Zdeněk Sklenář (Bystřice)
Konstruktivní záložník s kladivem v levé noze byl dlouhá léta ofenzivní hrozbou Bystřice, na kterou se soupeři většinou marně připravovali.

11. Luboš Zbytovský (Bystřice)
Kreativní záložník s nízkým těžištěm a míčem přilepeným na noze, který vynikal i standardními situacemi, se pílí vypracoval až do třetí ligy.

HLASUJTE ZDE !

Zdroj:

Veselý: Bystřice se vrátila tam, kam by měla patřit

Po sestupu z divize a následném druhém místě v krajském přeboru se zdálo, že se v Bystřici vše vrací do starých zaběhlých kolejí a klub z města nad hradem Pernštejnem bude opět korunním princem těsně pod vrcholem. To ale vyvrátila hned další sezona. Zejména její jarní část byla triumfální jízdou, která znamenala druhý titul krajského přeborníka a postup. „Myslím, že klub s ohledem na své zázemí, fungování a hráčské kvality do divize patří,“ říká Oldřich Veselý, který si po triumfu z roku 2012 v roli hráče připsal prvenství i v pozici trenéra.

Dají se ty dva tituly srovnávat?

Asi si cením víc toho předešlého, kdy jsem byl ještě hráč. Tehdy jsme snad šestkrát skončili druzí a podařilo se nám to prokletí prolomit, tam ta euforie byla trochu jiná. Nicméně si nesmírně vážím i toho současného, protože pořád jsem začínající trenér, šlo vlastně o moji druhou sezonu v této roli.

Týmu jste se ujal po sestupu z divize v roce 2017, s jakými cíli?

V první řadě jsem byl za tu šanci moc rád, protože vedení klubu ještě jednalo s jinými adepty, o to víc jsem si té šance vážil. Chtěli jsme hlavně zapracovat mladé hráče, určitě to nebylo o tom, že chceme jít okamžitě zpátky nahoru, o čemž svědčí i fakt, že jsme v první sezoně odmítli postup ze druhého místa. Tehdy jsme se všichni v klubu včetně kabiny shodli, že pokud bychom se měli do divize vrátit, tak to bude po sportovní a ne administrativní stránce.

…což se vám vzápětí podařilo…

Podzimní část z naší strany nebyla úplně optimální, někteří klíčoví hráči nemohli pravidelně nastupovat a sestava se hodně točila, bylo v ní hodně dorostenců, což samozřejmě na druhou stranu nebylo na škodu, protože se ti kluci otrkali a upozornili na sebe. Hodně nám chyběl útočník Miloš Prášil, který kvůli náročnému zaměstnání nebyl často k dispozici. Na jaře už se sestava stabilizovala a bylo to znát.

Ve druhém jarním kole jste prohráli s konkurenčním Pelhřimovem a poté nastartovali rekordní jedenáctizápasovou vítěznou šňůru. Nakopla vás k ní ta prohra?

Možná se to tak dá říct, protože jsme na umělé trávě v Pelhřimově hráli opravdu dobře a i domácí trenér Regásek uznal, že výsledek 4:1 neodpovídal dění na hřišti. Bohužel jsme skoro ze všeho dostali gól a naopak sami měli střeleckou smůlu, nicméně výkon byl povedený a i když se prohrálo, cesta autobusem byla poměrně veselá, hodně věcí jsme si tam vyříkali a pak se to otočilo. Začali jsme naopak zvládat i zápasy, ve kterých se nám tolik nedařilo.

V předposledním kole soutěže jste byli v komfortní situaci, kdy vám doma stačilo porazit beznadějně poslední Košetice, dlouho jste se ale střelecky trápili, projevila se nervozita?

Byla znát, na druhou stranu byl zápas jen o tom, kdy se nám podaří vstřelit úvodní gól, soupeř nás pod žádný tlak nedostal a když Prášil otevřel skóre, vše se zlomilo.

Bystřice se pod vašimi předchůdci v krajském přeboru prezentovala ofenzivní hrou, což jí vydrželo doteď, je to dlouhodobá filozofie klubu?

Nikdy se tady nehrálo na 1:0 a prostě to tak máme, že když se nepodaří dát víc gólů, tak ty body většinou nezískáme. Trochu to pramení z nedávné historie. Na přelomu tisíciletí tady poměrně brzy skončili zkušení hráči a šanci už v nějakých šestnácti, sedmnácti letech dostala hromadně generace z tehdy úspěšného dorostu, kde se přece jenom hraje ofenzivněji a už nám to zůstalo. Tým tak mohl být dlouho spolu, někteří se navíc ještě otrkali v mládeži v Jihlavě. Pak se ve vhodný čas navalila další generační vlna v podobě Radka Sklenáře, Tomáše Padrtky a Miloše Prášila. Teď jsou zase oni v tom ideálním věku, aby už vedle nich mohli růst další mladí. I proto je teď důležité hrát divizi a doufám, že se v ní dlouhodobě udržíme.

Do té původní mladé generace z přelomu tisíciletí jste patřil i vy, nelákala vás s ohledem na věk ještě myšlenka si střihnout roli hrajícího trenéra?

Ze zdravotních důvodů už to nešlo ani teď naposledy v krajském přeboru, sice jsem párkrát byl v zápise jako hráč a byl i nachystaný, když nás bylo málo, ale nedošlo na to.

Ve své druhé sezoně jste hned slavil titul, máte nějaké vyšší trenérské ambice, nebo podobně jako v hráčské kariéře zůstanete ryzím patriotem?

Pořád se mezi trenéry považuji za žáka, snažím se sledovat moderní trendy a prioritou je něco nejprve pořádně dokázat v Bystřici, co bude dál, se uvidí.
Zdroj:

Fencl: Postup s Bystřicí bylo nejhezčím fotbalovým obdobím

Fotbalový krajský přebor Vysočiny. Soutěž, která má za sebou už 17 ročníků. U všech pochopitelně byli i reportéři Deníku. Kdo a kdy ho vyhrál? Co se tehdy psalo o vítězích? Unikátní seriál pokračuje vzpomínkami na jaro 2012, kdy nad hlavu zvedli pohár hráči Bystřice nad Pernštejnem.

Korunní princ krajského přeboru, věčně druhá. Z devíti předešlých sezon skončila Bystřice hned šestkrát těsně před vrcholem. Tým z města nad hradem Pernštejnem prokletí prolomil až v jubilejním desátém ročníku soutěže. Týmu tehdy šéfoval Karel Fencl, pro někdejšího mládežnického trenéra Jihlavy šlo o první štaci v dospělém fotbale.

„Bylo to nejhezčí fotbalové období, na které moc rád vzpomínám,“ říká.

Co jste tehdy v Bystřici změnil?

Ze začátku vlastně nic, protože první rok jsme skončili opět druzí. (smích) V krajském přeboru byla Bystřice známá hezkým kombinačním fotbalem, což je sice líbivá věc, ale počítají se především výsledky. Trošku jsme tomu museli přizpůsobit taktiku. Vzadu tehdy nebyly rychlostní typy hráčů, naopak vepředu jich bylo hodně ofenzivních, muselo se to trochu sladit a také někdy přizpůsobovat taktiku soupeři a stavu a rozměrům hřiště.

Určitě jsme ho nedostali za úkol, ale z některých hráčů už byla cítit frustrace a tým po divizi toužil. Paradoxně se jí dočkal až ve chvíli, kdy už se to ani moc nečekalo.

Velkým favoritem tehdy byla Stará Říše, která vás také v obou vzájemných zápasech porazila, že?

Pro nás šlo o nepříjemného soupeře, který měl v kádru exligové fotbalisty a také exotické a rychlostně vybavené hráče, což nám nesvědčilo. Dlouhou dobu měla všechno ve svých rukách, ale psychicky nezvládla závěr soutěže a jako favorit nečekaně ztrácela. My jsme se naopak krůček po krůčku dostali do fáze, kdy jsme měli před posledním zápasem vše ve vlastních rukách.

Nakonec se poprvé od roku 2003 o titulu rozhodovalo až v posledním kole, kdy jste k jistotě potřebovali vyhrát v Jemnici, panovala velká nervozita?

Věděli jsme, že nás nečeká nic lehkého. Je tam zvláštní malé hřiště uprostřed parku, domácí tam těží ze standardek, mezi něž se počítají i dlouhé auty. Tuším, že jsme tam nastřelili tyčku, šli do vedení, ale Jemnicko právě po standardce vyrovnalo, pak Luba Zbytovský nedal penaltu, což ale ještě do přestávky napravil vedoucím gólem, pak už jsem i s ohledem na to, že Stará Říše v Nové Vsi hraje jen nerozhodně, věřil, že to zvládneme. Nebylo to tedy nic jednoduchého, ale o to větší pak byla radost a euforie. Dlouhá cesta zpátky byla náročná. (smích)

Nejlepším střelcem soutěže byl Miloš Prášil, kterého jste si sezonu předtím vytáhl z béčka z okresního přeboru, jak jste na něj přišel?

O jeho kvalitách se vědělo, Miloš ale vynikal i ve florbale, který tehdy byl v Bystřici na vzestupu a on ho preferoval. Nakonec se mi ho podařilo přesvědčit, aby fotbal nezabalil a zkusil ho i na vyšší úrovni. Chytlo ho to, stal se výraznou oporou, kterou je vlastně dodnes.

Tehdejší osu týmu tvořili i Ondřej Vícha s Lubošem Zbytovským, kteří si pak zahráli i třetí ligu v Novém Městě…

Ondra ji vlastně hraje pořád a zraje jako víno, tím svým silovým způsobem a zkušenostmi je i v MSFL oporou. U Luboše se všeobecně vědělo, že jde o výborného fotbalistu, který by už tehdy klidně zvládl i tu třetí ligu.


Do vašeho příchodu hrál na kraji zálohy, pomohl mu posun do středu?

Když jsem viděl jeho akční rádius a fyzický fond, tak se to doslova nabízelo. Samozřejmě ze začátku s tím měl trochu problémy po taktické stránce, protože je živel, občas se nechal strhnout směrem dopředu, ale ve finále to byl motor týmu.

Před Bystřicí jste vlastně trénoval jen mládež, neměl jste ze začátku z tohoto přechodu obavy?

Je pravda, že to byla nová zkušenost, ale jsem bystřický rodák, hrával jsem tam, některé kluky jsem znal z jihlavské mládeže, takže ten první krok nebyl úplně do neznáma. O to víc mě těší, co se nám tam povedlo. Když to tak vezmu, šlo zatím o mé nejhezčí fotbalové období v životě, byť bylo hektické, protože jsem zároveň vedl dorost v Třebíči a byl hodně na cestách.

Nakonec jste zůstal ještě na tři divizní sezony a pak sám odešel…

Po těch pěti letech jsem cítil, že už by to chtělo v kabině změnu a zároveň si chtěl odpočinout.

Bystřice pak po dalších dvou letech z divize sestoupila a v loňském roce se do ní znovu vrátila, co na její počínání říkáte?

Návrat do divize svědčí o tom, že tam ten fotbal dělají dobře. Vím, že měli možnost postupu ze druhé příčky už rok předtím, ale asi ještě cítili, že na to nejsou připravení. V sestavě je ještě pár kluků, které pamatuji, včetně trenéra Oldy Veselého, který za mě ještě hrával.


Už tehdy jste si ho vybral jako asistenta, že?

Plynule z role hráče přešel k trénování, předpoklady k tomu měl už tehdy, což teď potvrzuje.

V divizi jste ještě v roce 2016 trénoval Žďár a Vrchovinu, v obou případech jen krátkodobě, proč?

V obou případech jsem tam přišel, když hrály o záchranu. Do Žďáru na jaro a i když se nám podařilo soutěž udržet, necítil jsem se tam dobře. Ne, že by tam byli špatní lidé, ale musel jsem dělat hodně ústupků a kompromisů, slevovat ze zásad. V Novém Městě jsem střídal trenéra během neúspěšného podzimu, kdy tam byla strašně dlouhá série bez bodového zisku. Sice jsme se pak výsledkově zvedli, ale do klubu se přes zimu vrátil staronový sponzor s vyššími ambicemi, které spojoval s návratem Richarda Zemana. Domluvili jsme se tak na mém přechodu k béčku, což pro mě byla nová a dobrá zkušenost.

Naposledy jste působil u mládeže v Havlíčkově Brodě, ale pak se vytratil…

Měl jsem časově náročné zaměstnání, ale teď už je to jinak a ke trénování bych se rád v nejbližší době vrátil.
Zdroj: